Co mi AI vzala a co mi dala

Ještě před dvěma nebo třemi lety jsem psal prakticky všechen kód ručně. Dnes jeho značnou část vytvářejí AI agenti. Já určuji, co má vzniknout, průběžně koriguji směr a kontroluji výsledek. Když řešení neodpovídá mým požadavkům, vracím ho k přepracování.

Mohl bych tedy říct, že mi AI vzala práci. Přesnější ale je, že mi vzala některé činnosti a nahradila je jinými. Práce mi neubylo. Změnilo se především to, čím trávím svůj čas.

Postupně se navíc dostala i do mého osobního života. Pomáhá mi pochopit neznámá témata, shrnout obsah videa, vybrat pohádku pro malého nebo hledat inspiraci na výlet. Začal jsem proto přemýšlet nad tím, co mi tahle změna přinesla — a co jsem s ní naopak trochu ztratil.

Od doplňování řádků k předávání úkolů

Moje používání AI začalo poměrně nenápadně. Nejdříve šlo hlavně o automatické doplňování kódu v editoru. Pořád jsem programoval sám, jen mi nástroj nabízel, jak by mohl vypadat další řádek nebo část funkce.

Později jsem přešel k agentům, jako jsou Codex a Claude Code. Těm už jsem mohl zadat celý úkol a nechat je navrhnout i zapracovat řešení. Zpočátku jsem k tomu přistupoval obezřetně a důkladně sledoval, co vytvářejí.

Dnes už ručně píšu výrazně méně. Občas samozřejmě nějaký řádek doplním nebo upravím, ale velkou část mé práce tvoří zadávání úkolů, posuzování návrhů a kontrola změn. Té se mezi vývojáři říká code review: procházím kód a ověřuji, zda dělá to, co má, a zda odpovídá požadavkům projektu.

Tenhle posun nastával postupně. S přibývající zkušeností jsem si začal lépe uvědomovat, jaké úkoly mohu agentovi předat a kde bude potřebovat moje vedení.

Psaní mi tolik nechybí. Pocit autorství někdy ano

Když se ohlédnu zpátky, samotné ruční psaní kódu mi nechybí tolik, jak bych možná čekal. Nemám potřebu napsat osobně každý řádek.

Co mi občas chybí, je radost z problému, který jsem sám rozlouskl. Ten okamžik, kdy po dlouhém přemýšlení řešení konečně zapadne. A také pocit autorství: vědomí, že jsem celý kód napsal vlastníma rukama.

Dnes se na výsledku podílím jinak. Pořád rozhoduji o tom, co má vzniknout a jaké řešení přijmu, ale samotnou implementaci často vytvoří agent. Výsledek může být přesně podle mých představ, přesto je ten pocit trochu jiný.

Neznamená to, že bych se chtěl vrátit ke svému původnímu způsobu práce. Jen si připouštím, že i změna, která mi v mnoha ohledech vyhovuje, může něco vzít.

Ušetřený čas se změnil v další práci

Mohlo by se zdát, že když AI zvládne část vývoje za mě, budu mít automaticky více volna. U mě to zatím funguje jinak. V ušetřeném čase rozjíždím další úkoly a projekty. Celkově tak zvládnu více práce než dříve. Co práce s AI může umožnit celému týmu, jsem si vyzkoušel také při společném vývoji během teambuildingu.

Roli v tom hraje i to, že jako živnostník pracuji na hodinovou sazbu. Rychlejší dokončení úkolu pro mě samo o sobě neznamená stejný příjem a volné odpoledne navíc.

Snažím se přitom držet jednoduchého osobního pravidla: nechci vykazovat čas, jako bych celou dobu ručně pracoval na něčem, co mezitím samostatně zpracovával agent. Současně si vážím svého času i znalostí. Příprava zadání, rozhodování o řešení, kontrola změn a jejich doladění jsou skutečná práce, za kterou nesu odpovědnost.

AI mi tedy zvýšila množství práce, kterou dokážu zvládnout. Více času pro rodinu nebo odpočinek z toho ale nevzniklo samo od sebe. V mém případě se zatím uvolněný prostor většinou zaplnil dalšími úkoly.

Nejnáročnější bývá přepnout vlastní hlavu

Když pracuji s agenty na několika projektech současně, náročné bývá především přepínání pozornosti.

Každý projekt má jiné požadavky, jiný stav rozpracovanosti a jiná rozhodnutí, která je potřeba udělat. Abych mohl smysluplně posoudit výsledek, musím se znovu zorientovat v tom, co se právě řeší a proč.

Na začátku mi to dělalo větší problémy. Postupně jsem si ale vytvořil systém, díky kterému se v souběžné práci lépe orientuji. Dnes už pro mě přepínání není takovou překážkou jako dříve.

I tak je to jedna z nejvýraznějších změn mé práce. Méně času trávím samotným psaním, ale stále potřebuji soustředění, abych mohl dělat dobrá rozhodnutí.

Někdy spolupracujeme průběžně, jindy kontroluji až výsledek

AI agenty nepoužívám pokaždé stejně. U některých úkolů jejich práci průběžně sleduji. Mohu je včas zastavit, upozornit na špatný předpoklad nebo upřesnit, jakým směrem se mají vydat.

Jindy nechám agenta pracovat samostatně, třeba přes noc. Ráno si projdu navržené řešení a podle výsledku ho společně doladíme. Dokončení jeho práce pro mě ještě neznamená, že je řešení připravené k použití. Následuje moje kontrola.

Postupně si vytvářím cit pro to, kdy je moje průběžná přítomnost užitečná a kdy si mohu dovolit nechat agenta pracovat déle samostatně.

Stoprocentně se na něj ale spolehnout nemohu. Občas se vydá jiným směrem, než jsem zamýšlel. Právě proto pro mě vlastní znalosti neztrácejí význam. Potřebuji je k tomu, abych poznal, kdy je výsledek dobrý a kdy pouze na první pohled působí přesvědčivě. Podrobněji svůj přístup k pravidlům a kontrole výstupů AI popisuji v samostatném článku.

Nejvíce mi pomáhá tam, kde se teprve rozkoukávám

Velký přínos AI vnímám při seznamování s oblastmi, kterým zatím nerozumím. Může jít o technologii, se kterou jsem nikdy nepracoval, nebo o úplně jiné téma.

Pomáhá mi rychleji získat základní orientaci. Mohu se doptat na nejasnosti, nechat si vysvětlení zjednodušit nebo si vyžádat příklad. Nemusím hned na začátku znát správné pojmy, abych vůbec věděl, co hledat.

Podobně ji používám i v osobním životě. Nechávám si shrnout obsah videí a stránek, hledám tipy na pohádky pro malého, probírám produkty nebo nápady na výlet.

Dříve jsem většinu takových věcí začínal hledat na Googlu. Dnes častěji začínám rozhovorem s AI. Z pracovního pomocníka se stal nástroj, po kterém sahám i při běžných otázkách během dne.

Přístup ke všemu jí nedávám

Čím častěji AI používám, tím důležitější pro mě je vědět, kam ji pustit nechci.

Osobní e-mailová schránka, klientská komunikace nebo klientské servery pro mě nejsou místa, ke kterým by měl agent automaticky dostat přístup. To, že by tam mohl být užitečný, samo o sobě nestačí.

Při vývoji mi pomáhá, že lokálně používám testovací data. Snažím se prosazovat postup, při kterém se produkční databáze se skutečnými údaji vůbec nekopíruje do vývojového prostředí na počítači. Na oddělení testovacích a klientských dat myslím také při návrhu společného základu našich aplikací.

Tím omezuji riziko, že při práci s agentem zpřístupním skutečné osobní nebo klientské údaje. Neřeší to každou otázku soukromí, ale vytváří to pro každodenní vývoj podstatně lepší výchozí podmínky.

Co mi tedy AI vzala a co mi dala?

Vzala mi velkou část ručního psaní kódu. Občas mi s tím chybí i radost z vlastnoručně vyřešeného problému a pocit, že jsem každý detail vytvořil sám.

Dala mi možnost zvládnout více práce, pustit se do dalších projektů a rychleji se zorientovat v tématech, která jsou pro mě nová. Zároveň přinesla jiný druh nároků: přesněji zadávat, hlídat směr, přepínat mezi úkoly a důsledně posuzovat výsledky.

Moje práce tím nezmizela. Proměnila se.

A možná nejvýraznější osobní poznatek je, že rychlejší práce automaticky neznamená více volného času. AI mi pomáhá zvládnout více věcí. Kolik z nich si ale vezmu na sebe a kolik prostoru si nechám mimo práci, to za mě nerozhodne.